pondělí 7. března 2016

Tak jsem teda vyběhla...


...Včera mi plány překazilo počasí, a taky jsem byla po noční směně a spala jen 4 hodiny, tak jsem byla mimo, ale večer, než jsem šla na další směnu, tak jsem aspoň dala 20 minut na orbitreku a nějaké to pidi posilování s činkama, aby se neřeklo

No ale dnes už nebyl na výmluvy prostor a energie a řekla jsem si, že teda musím. Oblékla jsem si leginy a tílko, boty mám naštěstí dobrý, vzala telefon do kterého jsem si stáhla nějakou super úžasnou aplikaci abych věděla jak na tom jsem a vyrazila...
Po asi 300 metrech mi strááášně ztuhly a ztvrdly nohy...no zvolnila jsem /ne, že bych předtím běžela nějak rychle.../ ale nepomohlo to, tak jsem teda přešla do chůze...šla jsem tak, abych byla aspoň trochu zadýchaná, a občas to zkusila rozběhnout, ale nohy pořád tuhly...trochu mě to točilo, tak jsem zkusila aspoň zakopávání a vykopávat kolena vysoko a ejhle! ono to pomohlo, nohy se konečně trochu zahřály a povolily, tak jsem mohla směle dále běžet...no popoběhnout a popojít. A tak nějak, až z toho bylo necelých 45minut. Ale dobrý, dala jsem to a líbilo se mi to a nejsem odrovnaná a těším se, že zítra vyrazím zase...


Celou tu dobu mi běžel v hlavě souboj, že na to nemám a že proč běhat, že jsem na to tlustá a nemožná, ale taky se tam začal ozývat druhý hlas, že to teda ne, že přece nejsem žabař a že to musím dát.

Koho by zajímalo, jak rychle a kolik jsem "uběhla" má smůlu...aplikace nazafungovala jak má, a tím pádem se mi nezměřila rychlost ani vzdálenost, nicméně odhaduji tak 2,5 - 3 km. Venku v polích a po polní cestě.

Zítra doufám, že vyrazím zase, hlavně to nepřehnat, ale s chůzí na 3 km se to snad ani přehnat nedá. A představuju si, jak se asi tak budu cítit, až celou trasu uběhnu, aniž bych zvolnila do chůze...
Já na to mám!!!
Vaše Mignon

Tak já do toho snad opravdu praštím!

...milé ženy, dnes jsem podnikla opravdu zásadní krok k tomu, abych zvedla zadek z gauče.

Požádala jsem svého známého, který je takřka profiběžec, ať mne přihlásí na nějaký krátký závod v srpnu. Moje idea byla, že 5 km je tak akorát, abych to zvládla, že to se snad za ten měsíc natrénovat dá. A milý můj známý profiběžec mi bryskně odepsal, že ať si tedy rovnou poznačím termíny 2, první závod v půlce srpna na 9 km a druhý na konci jen na 7 km.. no evidentně máme oba rozdílné představy o tom, co je krátká vzdálenost. Ještě jsem chtěla po rovině, ale tak to se jaksi ztratilo v překladu a vzhledem k tomu, že se jedná o běhy přespolní, tak nějaké terénní nerovnosti tam budou.

Naštěstí je natolik profi a zkušený, že dokáže odhadnout, co já, coby vyvržený vorvaň, dokážu zvládnout a taky mi připraví tréninkový plán na míru...
Když jsem to doma oznámila Muži, který dbá na to, abych se více hýbala než žrala, tak jen suše odvětil, ať si laskavě na to běhání pořídím dobrou podprsenku a dál se věnoval své vlastní zábavě. Děkuji Ti za podporu, Muži


Jakmile tedy obdržím plán, vyrazím to vyzkoušet a hned jak vstanu z mrtvých, tak se ráda podělím o dojmy.
A co se týče diety, tak zatím se mi celkem daří omezovat sladkosti a hlídám si velikost porcí a když  byla v neděli grilovačka, tak jsem si dala kousek masa/no vlastně kus, co vám budu nalhávat/ a jen zeleninu, vynechala jsem pečivo, a musím říct, že jsem byla ráda. Byla jsem příjemně najedená, tak akorát, žádné přecpání a bříško i já jsme byli spokojení.

Tak tedy pěkný den, vaše Mignon

Jak zaručeně zvládnout dietu?

Začalo mi moje tělo být malé. Začala jsem se v něm cítit nepohodlně, všechno mě tlačí, zařezává se a vytváří křivky jak duny na Sahaře...

Což o to, teorii mám nastudovanou, internet je plný informací co a jak jíst a kolikrát přežvýknout a ne-vyplivnout, jak se hýbat a nehýbat, článků o zkušenostech a radách více či méně fundovaných lidí je tam tolik, že se v tom jeden snadno ztratí. Takže v tom problém není... tak v čem?

Problém spočívá ve zvednutí zadku z gauče. Pokud se teda nejedná o cestu k lednici či spíži. To je tělo plné elánu a energie.

Pomalu dospívám k závěru, že bez toho hnutí se z gauče to fakt nepůjde. Už i přítel se na mě významně dívá pokaždé, když uždibuji koláč, nebo najde někde obal o čokoládky...

Takže jsem se hecla, nechala se od něj vyfotit jen tak v plavkách, abych viděla jak teda vypadám...no, je to pohled pro odvážné, ale co chcete po někom, kdo má konfekční velikost 46. Uznávám, že velikost 46 je pro spousty lidí cíl, ale pro mě už je to hraniční. O to víc, že jsem celá povolená a rozkydlá...

Diety a pevné plány stravovací se mi drží o to hůř, že pracuji jako recepční na hotelu, tudíž v nepřetržitém provozu a v nepravidelném střídání směn. Takže na to jdu od lesa a pozvolna a udělám první věc, co se nabízí... VYNECHÁM SLADKOSTI.

První den, kdy jsem se k tomuto kroku odhodlala, jsem po příchodu na noční směnu v práci dostala velký kus dortu od kolegyně, co se loučila a šla pracovat jinam... OK, tak zítra...



To bylo před pár dny, dneska se mi to podařilo skoro dodržet a to jen proto, že jsem spala po noční v podstatě celý den. Jen ke snídani jsem měla malý kousek třešňové bublaniny...začít se přece musí pomalu, no ne? 


Ráda bych tady s vámi pravidelně sdílela svoje pokroky a zdary a nezdary a doufám, že zde najdu i trochu podpory a inspirace
Na zítra mám v plánu opět nic sladkého, a večer svižnou procházku...tak uvidíme.

Vaše Mignon